Jednoduchou formou učím lidi, jak si můžou zdravě a hravě zpracovat ovoce, zeleninu i bylinky nejen na zimu.
Ráda je inspiruji, jak si z vlastních zásob mohou vykouzlit skvělý oběd, famózní dezert či upéct kváskové pečivo.
Svoboda může mít mnoho podob aneb kdo jsem a proč vznikl projekt Plná spížka
Jmenuji se Helen Shinsei. Oficiálním jménem Helena Andrýsková. Jsem máma a miluji tvoření dobrot a jedlých dárků. S manželem jsme se před narozením dcery přestěhovali z města na vesnici. Díky tomu se mi daří více naplňovat své sny.
Jeden z mých snů je svoboda. Pro mě jsou z hlavních pilířů svobody právě potravinová soběstačnost a zdraví. Což může jít ruku v ruce.
I zdravé jídlo může být levné
Je pro mě dost důležité, co doma jíme. Proto tvořím dobroty ze sezónních přírodních zdrojů, co nám chutnají. Dává mi to pocit svobody, kdy nejsem závislá na výrobcích či obchodech co mi jsou schopni prodat.
Nemusím trávit hodiny nakupováním či čtením složení daných výrobků. Ani nejsem tak zaskočena vzrůstajícími cenami potravin, protože pak vařím převážně z domácích zásob.
Čas je to nejcennější, co máme
Uvědomuji si, kolik času a energie ušetřím díky vlastním zásobám. Někdy se mi stane, že se mi prostě nechce vařit nebo chci jít místo vaření s dcerou ven na sluníčko a užívat si společné chvíle. Také v šestinedělí jsem dost ocenila možnost, že můžu šáhnout po skleničce s hotovkou a nemuset tak řešit vaření.
„Kdyby by mi před lety někdo řekl, že budu zavařovat či sušit ovoce, asi bych mu zaťukala na čelo.“
Když si vzpomenu na dětství například na ty zavařeniny s ovocem, které se nedali skoro ani jíst, jak byli sladké či na marmelády ve kterých jsem cítila spíš jen cukr než ovocnou chuť. Brrr úplně mi z toho běhá mráz po zádech. Také vzpomínám na své pubertální období se slovy „Proč to vlastně zpracováváme, když se to dá koupit?“ nebo „Zavařují přece už jen babičky.“
Jak začít? Jde to i bez cukru?
Sama si moc dobře pamatuji na své začátky bez možnosti se zeptat, jak to dělat jinak a zdravěji. Protože jsem měla v okolí jen starou školu. „Na marmeládu je potřeba krom 1 kg ovoce i 1 kg cukru, to je přece jasné, ne? Jinak by ti nevydržela.“
Proto jsem musela hodiny a hodiny ležet v nejrůznějších knihách a taky hledat informace na internetu. Kdybych tak měla dobrou průvodkyni, jak to dělat jinak, mohla jsem si ušetřit hromadu času, pokusů a omylů při tvorbě.
Začala jsem tvořit dobroty, když jsem ještě bydlela v paneláku v bytě 2+kk
bez zahrady. Náročné bylo nejen získávání vstupních surovin, ale skloubit to s místem, a hlavně i se svým časem.
Můj největší strašák
Nejvíc jsem se bála toho, že při mých hokusech pokusech, kdy jsem se nedržela „staré školy“, můžu někoho přiotrávit či dokonce zabít. Jídlo může být lék ale i jed. Přece jen při špatném zpracování hrozí riziko všelijakých plísní, neřízeného kvašení, bakterií a jiných neduhů.
Překážky jsou od toho, aby se překonávali
Jedna z výzev při tvoření bylo, jak efektivně zpracovat minimální množství surovin. Další výzva přišla při přestěhování se na vesnici. Musela jsem se naučit zpracování velkého množství surovin v krátkém čase, aby se nezkazili. Do toho to skloubit s naší malou neposedou. Proto přišlo na řadu i zefektivnění a optimalizace „výroby“ a ulehčit si tak práci a čas.
Teď trošku odbočím. Víš, že změnou stravy můžeš převzít část odpovědnosti za své zdraví? Právě úpravou stravy se mi podařilo vyléčit intoleranci na některé potraviny, a dokonce uspat i autoimunitní onemocnění.
Krom studování dílčích procesů, co a jak zpracovat jsem k tomu studovala na 1. škole tradiční čínské medicíny v Praze. Díky tomu jsem získala vhled do celostní medicíny. Na jídlo jsem díky tomu začala koukat jako na prevenci a na lék.
A teď se konečně dostávám k tomu, proč projekt „Plná spížka“ vznikl
Jeden z důvodů je, že nesnáším plýtvání sezonními dobrotami. Je škoda, že například v létě někteří z nás mají pozdrav „Ahoj, nechceš cuketu?“ a pak ji v zimě za draho kupují jako dovozový artikl i když by si ji mohli hravě zpracovat nejen na zimu.
První vlna covidové doby nám hodně ukázala, jak dost jsme závislí na obchodech a dodávaných potravinách. Kdy na některých místech byli vyprodané i základní potraviny. Takže si myslím, že je na čase to změnit a naučit tak zájemce co, jak a proč zpracovat.
Bylo by skvělé, kdyby víc lidí převzalo alespoň z části odpovědnost za své zdraví. Nemuseli kupovat „uměle předražené zdravé“ jídlo. Či netrávili hodiny študování etiket výrobků. Případně nemuseli trnout strachy, když dají dítěti s alergií nějakou dobrotu, ve které přece výrobce uvedl že tam ten alergen není a opak byl pravdou.
Baví mě i tvorba jedlých dárků a často se mi stává, že rodina či přátelé pak prosí o recepty. Takže proč je nenasdílet dál? Třeba pak přestaneme kupovat „zbytečnosti“ jen abychom někomu „něco“ dali za dárek a místo toho jim darovali dobroty co by je mohli víc potěšit.
Kdo chce hledá způsob. Kdo nechce hledá důvod.
Možná si teď říkáš „Přece je tolik možností, jak vykročit k potravinové soběstačnosti. Ale jak se v nich vyznat?“ Co to takhle vzít postupně? Proto je potřeba si vytvořit pevné základy.
Myslíš si, že ty přece tvořit nemůžeš, protože nemáš zdroje na zpracování? Víš, že můžeš zpracovat třeba i „zbytky“ jako jsou například slupky či jadřince od jablek? Taky v přírodě na procházkách nalezneš mnoho prospěšných rostlin, které můžeš využít nejen jako bylinku. Chceš-li ukážu ti jak na to. 😉