Jednoduchou formou učím lidi, jak si můžou zdravě a hravě zpracovat ovoce, zeleninu i bylinky nejen na zimu.
Ráda je inspiruji, jak si z vlastních zásob mohou vykouzlit skvělý oběd, famózní dezert či upéct kváskové pečivo.
Svoboda může mít mnoho podob aneb kdo jsem a proč vznikl projekt Plná spížka
Jmenuji se Helen Shinsei. Oficiálním jménem Helena Andrýsková. Jsem máma dvou malých dětí a miluji tvoření dobrot a jedlých dárků. S manželem jsme se před pár lety přestěhovali z města na vesnici, což mi otevřelo nové možnosti pro naplňování mých snů.
Jeden z mých snů je svoboda. Pro mě jsou z hlavních pilířů svobody právě potravinová soběstačnost a zdraví. Což může jít ruku v ruce.
I zdravé jídlo může být levné
Je pro mě dost důležité, co doma jíme. Proto tvořím dobroty ze sezónních přírodních zdrojů, co nám chutnají. Dává mi to pocit svobody, kdy nejsem závislá na výrobcích či obchodech co mi jsou schopni prodat.
Nemusím trávit hodiny nakupováním či čtením složení daných výrobků. Ani nejsem tak zaskočena vzrůstajícími cenami potravin, protože vařím převážně ze sezonních surovin a hlavně domácích zásob.
Čas je to nejcennější, co máme
Jako máma malých dětí si uvědomuji, kolik času a energie mi šetří vlastní zásoby. Někdy se mi prostě nechce vařit nebo chci jít místo vaření s dětmi ven na sluníčko a užívat si společné chvíle. V šestinedělí či při nemoci jsem také velmi ocenila možnost sáhnout po skleničce s hotovkou, nemuset řešit vaření a šetřit si tak svou energii. Místo hodiny vaření stačí otevřít sklenici domácí omáčky, přidat těstoviny a za 15 minut máme chutný a výživný oběd.
Kdyby mi před lety někdo řekl ...
Když si vzpomenu na dětství například na ty zavařeniny s ovocem, které se nedaly skoro ani jíst, jak byli sladké či na marmelády ve kterých jsem cítila spíš jen cukr než ovocnou chuť. Brrr úplně mi z toho běhá mráz po zádech. Také vzpomínám na své pubertální období se slovy „Proč to vlastně zpracováváme, když se to dá koupit?“ nebo „Zavařují přece už jen babičky.“
Jak začít? Jde to i bez cukru?
Sama si moc dobře pamatuji na své začátky bez možnosti se zeptat, jak to dělat jinak a zdravěji. V okolí jsem měla jen zastánce „staré školy“: „Na marmeládu je potřeba krom 1 kg ovoce i 1 kg cukru, to je přece jasné, ne? Jinak by ti nevydržela.“
Proto jsem musela hodiny a hodiny ležet v nejrůznějších knihách, hledat informace na internetu a hlavně experimentovat. Kdybych měla dobrou průvodkyni, ušetřila bych si hromadu času, pokusů a omylů.
Od panelákové kuchyňky k vesnické spíži
Začala jsem tvořit dobroty, když jsem ještě bydlela v paneláku v bytě 2+kk bez zahrady. Náročné bylo nejen získávání surovin, ale skloubit to s omezeným prostorem, a hlavně i se svým nabitým časem. Při mých začátcích mě nejvíc brzdil strach.
Bála jsem se, že když opustím recepty „staré školy“, můžu někomu ublížit. Jídlo je přece mocný nástroj – může léčit, ale při špatném zpracování i škodit. Děsilo mě riziko plísně, neřízené kvašení a mnoho dalšího.
Postupně jsem ale ten strach překonala díky systematickému učení, pečlivému testování a zaznamenávání výsledků. Dnes už vím, jak bezpečně tvořit a s klidným svědomím předávat tyhle znalosti dál.
Překážky jsou od toho, aby se překonávaly
Když jsme se přestěhovali do domu s velkou zahradou do Rakvic na jižní Moravě přišla nová výzva – naučit se zpracovávat velké množství vypěstovaných plodin v krátkém čase, aby se nezkazily.
Také mateřství pak přineslo vyšší level optimalizace. S dvěma malými dětmi jsem se naučila rozfázovat každý proces do menších kroků. Například když dělám třeba višňovou marmeládu, při prvním krátkém spánku mladšího syna višně očistím a vypeckuji. Mezitím, co je vzhůru, je povařím a rozmixuji. A při druhém spánku už jen směs doladím, dokončím a nalahvuji hotovou marmeládu.
Jsme to, co jíme
Víš, že změnou stravy můžeš převzít část odpovědnosti za své zdraví? Moje vlastní zkušenost je toho důkazem. Léta jsem trpěla intolerancí na lepek, která mi způsobovala nejen trávicí potíže, ale i únavu a další nepříjemné symptomy.
Díky spolupráci s paní doktorkou specializující se na tradiční čínskou medicínu a radikální úpravě jídelníčku se mi podařilo tuto intoleranci překonat. Navíc se mi podařilo dosáhnout i toho, že moje autoimunitní onemocnění (lokalizovaná sklerodermie) přešlo už více jak 10 let do klidové fáze.
Kromě studia zpracování potravin jsem absolvovala i 1. školu tradiční čínské medicíny v Praze. Díky tomu jsem získala hlubší vhled do celostní medicíny a na jídlo začala pohlížet jako na prevenci a lék.
Tento přístup mě naučil vnímat potraviny v souvislostech – nejde jen o to CO jíme, ale PROČ a KDY to jíme. Jako „konstituční typ s oslabením drah jater a sleziny“ podle čínské medicíny vím, že mi prospívají teplé ranní pokrmy místo studených jogurtů. Na jaře potřebujeme očistné byliny, v létě ochlazující potraviny a byliny, na podzim výživné plody a štiplavé koření a v zimě bychom měli energií spíše šetřit.
Toto poznání promítám i do zpracování potravin – podzimní marmelády obohacuji zahřívacím či štiplavým kořením jako je například skořice, zázvor a chili, v zimě zase přidávám do jídel více kurkumy i česneku pro posílení imunity. Nebo když mé děti někdy odmítají maso a nemám po ruce uvařené luštěniny, doplním jim v dané porci hravě bílkoviny v podobě křupavé spiruliny s lahůdkovým droždím.
Jídlo tak není jen palivem, ale skutečným lékem šitým na míru konkrétnímu člověku a ročnímu období.
A proč projekt „Plná spížka" vlastně vznikl?
Nesnáším plýtvání sezónními dobrotami. Je škoda, že v létě někteří z nás mají pozdrav „Ahoj, nechceš cuketu?" a pak ji v zimě za draho kupují jako dovozový artikl, i když by si ji mohli hravě zpracovat na zimu.
První vlna covidu nám ukázala, jak jsme závislí na obchodech a dodávaných potravinách. Je čas to změnit a naučit zájemce, co, jak a proč zpracovat.
Bylo by skvělé, kdyby víc lidí převzalo alespoň z části odpovědnost za své zdraví. Nemuseli by kupovat „uměle předražené zdravé" jídlo ani trávit hodiny studováním etiket výrobků.
Jedlé dárky s duší
Baví mě i tvorba jedlých dárků a často se mi stává, že rodina či přátelé pak prosí o recepty. Takže proč je nenasdílet dál? Třeba pak přestaneme kupovat „zbytečnosti“ jen abychom někomu „něco“ dali a místo toho darovali dobroty, které potěší všechny smysly.
Například moje šípkové produkty pomáhají lidem v každodenním životě. Když maminka od manžela preventivně užívá na podzim šípkový likér, ty dětské bacily a rýmičky, které si vnoučata přinesou ze školy a školky, se jí vyhýbají. Jakmile jí likér došel, nemoc ji dříve či později dostihla.
Sama si připravuji první pomoc, když cítím, že na mě něco leze – silný šípkový čaj s panákem šípkového likéru a noc v teplé posteli mi často pomůže nemoc stopnout v zárodku. Kamarádky i má sestra zase nedá dopustit na tinkturu ze šípkové hálky, která jim pomáhá rychleji překonat již rozjetou nemoc.
Šípkové produkty však neslouží jen pro zdraví. Můj kamarád nedá dopustit na šípkovou marmeládu, kterou si dává hlavně k masu. Ženy zase oceňují šípkový olej nejen na masáže, ale i jako péči o obličej, spolu s růžovým skrabem, růžovou vodou a pleťovými maskami.
A děti? Ty milují šípkovo-švestkové pergameny a rolky, šípkové nanuky, šípky v medu nebo šípkový “džus”. S dcerou často vyrábíme šípkové želé bonbony a sušenky, které jsou mezi dětmi vždy hitem. Vidět, jak moje výrobky přinášejí radost a úlevu konkrétním lidem, je ta největší odměna.
Kdo chce hledá způsob. Kdo nechce hledá důvod.
Možná si teď říkáš: „Je tolik možností, jak vykročit k potravinové soběstačnosti. Ale jak se v nich vyznat?“ Co to takhle vzít postupně? Proto je potřeba si vytvořit pevné základy.
Kde jiní vidí jen trny, já vidím potenciál
Myslíš, že ty přece tvořit nemůžeš, protože nemáš zdroje? Víš, že můžeš zpracovat třeba i „zbytky“ jako jsou slupky či odřezky od jablek? V přírodě na procházkách najdeš také mnoho prospěšných rostlin, které můžeš využít nejen jako bylinku.
Například někteří z nás vidí šípkovou růži jen jako keř s trny a šípky, já v ní však vidím potenciál pro více než šedesát různých domácích pokladů – od léčivých tinktur a olejů přes marmelády a sirupy až po kosmetické přípravky. Z jediné rostliny, kterou mnozí přehlížejí, dokážu vytvořit celou řadu produktů pro zdraví, krásu i potěšení.
Nejkrásnější je, když vidím svou čtyřletou dceru, jak při společném sběru bylin přesně ví, které rostliny může ochutnávat a které ne. Když se mě ptá „Mami, můžu tuhle ochutnat?“, mé srdce plesá. Vím, že to, co dělám, má smysl i pro další generaci.
Má cesta od panelákové kuchyňky k plné spížce mi ukázala, že každý může začít, bez ohledu na to, kde žije a kolik má zkušeností. Chceš-li, s radostí ti ukážu, jak na to. Projdeme to společně, krok za krokem, bez zbytečných složitostí a s důrazem na to, co skutečně funguje.
>>> Připoj se ke mně na této cestě k větší soběstačnosti, zdraví a svobodě. <<<
